AR Pub – Jako malej Jarda! (z pohledu diváka)

party_time_ar_pub

Vážení příznivci AR Studia,

byl jsem jedním z účastníků AR pubu a rozhodl jsem se, bez postranních úmyslů, sepsat článek o onom večeru. Proč, ptáte se? Říkejme tomu třeba vyšší princip.
Hned v pondělí, dva dny po zmíněné akci, se jeden divák ptal na Facebooku, zda bude nějaký report. Dan ho stručně odbyl komentářem: „To bych nechal na některém z diváků“.
Řekl jsem si, že by si komunita – diváci, kteří z nějakého důvodu nemohli dorazit, byť jsou z Prahy, nebo diváci bydlící daleko, zasloužili více podrobností než jen suché “bylo to super“. Já bych v jejich pozici takový report uvítal.
Třeba to všechno poslouží například jako motivační pozvánka pro ty, kteří se báli přijít, a dorazí na příští podobnou akci.
Nebudu si připadat navíc? Co když to bude na prd? Co když se mi budou smát, že jsem lama? Co když si s nimi nebudu mít co říci? Co když . . . Určitě to všichni známe.
Doufám, že následujícími řádky Vám pomohu k příštímu správnému rozhodnutí.

Nyní bych Vám rád, milí spoludiváci, skromně předal svůj zážitek z první oficiální komunitní akce Akčních Redaktorů. Jen těžko lze vypsat všechny hlášky, příběhy, situace z celého večera. Za prvé bychom to měli na hodně dlouho, za druhé si nemohu pamatovat celý večer.
Předesílám, že byl tento článek sepsán krátce po objevení Danova komentáře, a když už jsem se odhodlal mu ho předat, napadlo mne, že by nebylo na škodu doplnit nějaké informace z po akci následujících streamů.

Trémista

S vidinou vynahrazení si těžkého pracovního týdne přicházím unavený z práce domů. Zbývají asi dvě hodiny do začátku akce. Pomalu začínám být nervózní, podobně jako před prvním rande s novou známostí. Prázdný pocit v břiše z něčeho nového, kdy nevíte, co můžete a nemůžete očekávat.
Oblékám na sebe džíny, bílé tričko AR Studio (může být lepší místo, kam si ho vzít, než komunitní akce?), obdržené v pondělí, přes něj ležérní košili, a s napůl oblečeným kabátem vyrážím na autobus. Jelikož bydlím na druhém konci Prahy než se nachází místo konání, a cestou mne čeká ještě nějaké zařizování, počítám s tím, že dorazím lehce po začátku, psaném na 19. hodinu.

19:20, vystupuji z metra na Hradčanské a na ulici se rozhlížím, zda neuvidím cílovou restauraci. Měla by být dobře viditelná, alespoň tak to pravil strýček Google a jeho navigační systém.
Netrvá dlouho a můj zrak spočívá na nápisu oné hospody. Vyrážím nervózním krokem vztříc novému zážitku. Přicházím ke dveřím. Nervozita stoupá ke svému vrcholu. Beru za kliku, otvírám. Vcházím dovnitř a slušně pozdravím. Starousedlíci u prvního stolu jen pokyvují hlavami.
Rozepínaje kabát se snažím nenápadně ukázat do očí bijící znak AR Studia na tričku v očekávání, že uvidím mávnutí od některého ze stolů. Marně. Najednou můj pohled zaujme stůl v rohu podniku, u kterého sedí povědomě vyhlížející lidé. Co si budeme povídat, hráči počítačových her sami sebe poznají snadno. Je 19:30 a pomalu přicházím ke klukům. Po půlhodině od začátku už stůl obklopuje šest lidí.

Chodící Liquidpedia

„Čau,“ prohlásím nahlas, přesto je v mém hlase slyšet nejistota. Jako první se zvedne zády ke mně sedící tmavovlasý sympaťák, a s podáním ruky energicky říká: „Čau, ty musíš bejt Jarda!“
„Jo, to sem,“ odpovídám s jemným údivem v hlase.
„Já sem Dan.“
Psali jsme si spolu párkrát na Facebooku a jsem překvapen, že mne okamžitě identifikuje. Vedle něj sedící statný chlapík se také postaví a hned ho poznávám z jeho úžasných Let’s play videí: „Čau, já sem Tadeáš.“

Dan kouká na mé triko a vypadá udiveně. Otočí se přes stůl na vousy zarostlého kamaráda a pohledem jakoby se ho ptal, zda je z toho stejně zaskočen. Kouknu se také tím směrem.
Podle vidění samozřejmě poznávám, o koho jde, ale něco tomu chybí. Náhle promluví: „Vidíš, Dane? Já sem ti to řikal, ty vole!“ To je ono, už je vše kompletní. Láďo, tvůj hlas se prostě nedá zaměnit s žádným jiným.
„Čau, Láďa,“ směje se na mě chodící Liquidpedia a podává mi ruku.
„Jarda, ahoj.“
Netuším, kam směřovala Láďova poznámka, a tak se jen usmívám s pýchou na tričko, které mi prakticky pomohlo probořit ledy. Mimochodem, AR tričko měl jen Dan, Tedy a má maličkost.

Následně se seznamuji s dalšími. Vedle Tedyho sedící kluk se mi představuje jako Honza. Po Láďově pravici sedí další dva. Jeden říká, že se jmenuje Tomáš, druhý Marián. Přátelsky vypadající kluk po Láďově levici se jmenuje Ondra. Má vedle sebe volné místo, usedám.

Tak to by bylo, oddychuji si v duchu a rozhlížím se po stole. Láďa má zabořený nos do svého talíře, patrně večeře. Po chvilce si objednává i Dan. Ostatní zřejmě večeřeli doma. Všichni však mají jedno společné: stojí před nimi sklenice zlatého chleba.
Přichází obsluha a na vřelou otázku týkající se objednávky odpovídám “Jamesona a neperlivou vodu“. Mladá paní s úsměvem přikyvuje a odchází.

Mezitím probíhá několik různých debat, u jejichž začátků jsem nebyl a jen si dávám dohromady útržky od jednotlivců a snažím se všemu porozumět. Když to prohlásím za marné, napadne mne spásná myšlenka, která mi snad pomůže se lépe zapojit do probíhající zábavy.

„Kluci, sice vás znám jménama, ale asi vás spíš poznám podle nicků z chatu, možná jsme spolu hráli i nějakou diváckou hru . . .“ Nikdo se nějak moc nechytá. Alespoň se však otevřela debata na téma posledních dvou diváckých her, v nichž jsem si zahrál. Jelikož jsem ze záznamu jedné z her slyšel Dana říkat jeho klasické “Za Láďu je 100 bodů“, tak mu to hned předkládám.

„Když Láďa je strašnej trajhard, “ směje se. Dochází mi, že to bere jako divácky atraktivní. Jenže slyšet na Teamspeaku Láďu, hrajícího papírového Snipera, prohlašovat “jeden z vás stůjte u mě, nejlíp někdo se stunem, von zase pude po mně (Dan hrál Clinkze)“, nic příjemného není.

Po vyřčení mého nicku se Honza chytá: „Tak to byl tvůj Dazzle? Ten byl naprosto skvělej!“
Odpovědí, že to byl jeden z mých nejhorších Dazzlů, se Honza nedal odbýt a přesto mě chválí. Asi jsem na sebe přísný, říkám si. Hned se dáváme do řeči o supportech.

Knowledge bomby!

Po několika minutách se oba otáčíme ke zbytku stolu, kde už se tlachá na plné obrátky.
Ihned mě zaujme Láďovo prohlášení, následované krouživým pohybem paže: „Bolí mě rameno, to mám asi eště z těch lyží.“
Načež Tedy reaguje: „Hovno z lyží, to máš z toho, jak furt házíš ty svoje knowledge bomby!“
Láďa okamžitě vrací úder, a už se nás poučným, leč přátelským, tónem v hlase ptá: “Víte, že sou v Dotě nedoceněný itemy?“
Všichni se po sobě díváme s poměrně zaskočenými výrazy v obličejích a současně vrtíme hlavami.
„Třeba takovej Poor Man’s Shield . . “ Pořád nechápeme. „Tenhle item určitě znáte, blokuje fyzickej damage. Jenže! Tenhle item vždycky blokne určitou část fyzickýho damage, pokud je od hrdiny.
Je to veškerej fyzickej damage od hrdiny.“
„Počkej, takže i Juggerovo účko?“, ptám se zvědavě.
„Jo, přesně tak, i Juggerovo účko. Vlastně i účko od Witch Doctora, a spoustu dalších podobných spellů.“
Super, první knowledge bomba, říkám si, a sahám do zadní kapsy pro notýsek. Avšak ta je prázdná. Vědomostní sešítek jsem zapomněl doma. Do háje, tak si to musím zapamatovat a vše doplním později.

Posléze přichází řeč na téma profesionální Dota v podání Dana a Ládi. Po pár větách se ke mně přikloní dosud příliš nevýrazný Ondra a povídá: „Chceš vidět jejich hry?“ Samozřejmě, že chci, pochopil z mého souhlasného kývání.
Vytáhl svůj telefon, a po pár kliknutích už se načítá video na Youtube. Po krátkém intru se zjeví mne známá grafika Doty 1, a z horší kvality videa rozeznávám nicky. Viděl jsem asi 5 minut z celé kompilace a musím říci, že kluci za své aktivní doby hráli opravdu krásné hry. Najednou slyším, jak kdosi zahuláká Ondrovým směrem: „Hej, Šáde!“ Moment, je to ten Shadde, o kterém mluvili kluci na streamu? Je to představitel legendárního „Shaddeho tríčku“, kdy na vás vynuceným zaútočením na spřátelenou jednotku přestane střílet nepřátelská věž? Je mi trapné se zeptat, tak to nechávám raději otevřené.

Hudi1 in da HOUSE

Konverzace i večer pokročily.
Zvýšil se počet piv vystřídaných na stole, i počet mnou vypitých „džejmsnů“.
Záhadnou rošádou, kdy jsme všichni střídali místa u stolu, usedám po Danově levici. Rozpovídávám kluky sedící naproti mně. Zjišťuji, že Tomáš je Slovák. Snažím se všelijak přijít na to, zda jsem s ním nehrál v diváckých hrách či s ním nějak nekomunikoval v chatu na streamu.
Tomáš s lišáckým úsměvem povídá, že mě poznal, protože slyšel můj rozhovor s Honzou.
Dozvídám se, že je to Hudi1. V tom ve mně bouchly saze: „Znám tě asi dvě hodiny a už tě nesnášim, ty vole!“ Ano, je to ten Hudi, který svým Clockwerkem krájel celou naši trojlinku v divácké hře, komentované Danem a Láďou. Ano, ten Clockwerk, který mého Dazzla luxoval pokaždé, když jsem se jen trošičku špatně postavil. Ten Clockwerk, o kterém se mi pomalu zdály noční můry. Načeš můj nešťastný výraz v obličeji utěšuje slovy, která mi zůstanou v hlavě ještě dlouho: „Buď v klidu, mám za Clocka odehráno přes 900 her.“

Ke stolu přichází postava mladšího, hubeného kluka.
„Ahoj,“ vychází z jeho úst, a Dan s Tedym i Láďou se s ním přátelsky zdraví.
„Tohle je Matu,“ říká Dan. Matu je bývalý herní kolega Dana a Ládi z týmu AR. Znám ho z diváckých her, kde obvykle hájí barvy AR Studia. Usedá do čela stolu, po Honzově pravici, zároveň po mé levici.
„Přijde Dýdžej?“ ptá se Matu.
„Už sme mu volali, prej přijde,“ řekl Láďa.
Zprvu se nechytám, po chvilce mi vše dochází. “Dýdžeje“ alias Dzejdyho znám z chatu na streamu, a považuji ho za jednoho z členů pomyslného tvrdého jádra, co se fandění AR Studiu týče.
Uteče sotva čtvrhodina a ke stolu přichází nakrátko ostříhaný chlapík s brýlemi. Všichni se s Dzejdym pozdravíme a on usedá ke stolu.
„Láďo, myslim, že přichází chvíle, kdy bys měl splnit slib a rozpovídat se o problémech Na’Vi týmu, jak jsi slíbil na streamu,“ říkám se špetkou káravého tónu v hlase.
Láďa se nenechal dlouho přemlouvat a hrne své poznatky do našich hlav.

Vy, věrní diváci, už onu problematiku od Ládi určitě znáte ze streamů následovaných po komunitní akci v restauračním zařízení. Tomu, co velmi, ale opravdu velmi stručně shrnul do pár minut na streamu, ve skutečnosti zabralo zhruba dvě hodiny živé konverzace v hospodě, kterou provázely i rozepře. Nejvíce se „Navíček“ zastával Honza, který obhajoval názor, že celá bublina o sebevražedných činech kolem jejich carry hráče – Xbocta – je jen umělá. Láďa proti tomu tasil fakty ze zákulisí, které se kluci dozvěděli na The International 4, jeden za druhým. Nutno říci, že by jim mohl oponovat opravdu málokdo.
Ke konci této konverzace se Matu s Ondrou společně odhodlávají k odchodu. Z různých částí stolu zachytávám, že na pozdější večer, lépe řečeno ráno, mají jiný program.

Na řadu přichází řeč o profesionálních týmech obecně, kde si navzájem předáváme své poznatky a vyvracíme si názory na dobré a špatné hráče.
Láďa nešetří své bolavé rameno a vrhá na nás další ze svých bomb:
„Víte, jak hraje FATA Zeuse na midu?“ Všichni opět nechápeme, ale dychtivě saháme pro své notýsky s vidinou nově zapsané poučky. Zase ten notýsek. Sakra. Proč jsem ho jen musel zapomenout doma?!

„Většina hráčů hraje Zeuse tak, že maxujou druhej spell. Berou to jako dobrej nuke. Ale FATA ho hraje na midu trochu jinak. On maxuje první spell a k tomu pasivku. Kvůli tomu, že mu to zlepšuje farmu,“ hltáme jeho slova jako malé děti na školním představení, „protože když spamuješ první spell a nemáš k němu pasivku, tak máš malej damage a soupeř ti může v pohodě denynout ranged creepa. Ale když k tomu tu pasivku maxuješ, tak to nahituje všechny creepy, a ranged creepa to rovnou zabije, což ve skutečnosti dělá hrozně moc.“

K tomu doplňuje Láďa další a další vědomosti o týmech a jejich hráčích na prostřední lince. Na to navazuje, ať už se to týká ostatních hráčů, strategií, nebo vedení týmů či jejich manažerů.
S vykulenýma očima koukám na Dana a ptám se: „To si Láďa vždycky připravuje před streamem, a stejně tak se šprtal před akcí?“
Na to mi Dan odpovídá: „Ne, on to sleduje průběžně už hrozně dlouho.“
Dávám se do řeči s Danem na téma technických záležitostí streamu a celkově projektu AR Studia.
Po oku sleduji, jak probíhá diskuze o Tedyho Let’s play videích a až s podivem vnímám, jak Dzejdy přidává hlášky a historky z nich, jako by snad každé znal zpaměti.

Mimochodem, námět na soutěž o AR Studio Dota 2 tričko na téma „Otázky z Tedyho videí“ vzešel právě z diskuze celého stolu z hospody. Když jsem však slyšel Dzejdyho, bylo mi jasné, že je o vítězi rozhodnuto. A skutečně se tomu tak stalo.

Zastávka v tornádu

Blíží se jedenáctá hodina a po posledních vypitých objednávkách se připravujeme k odchodu. Proč nás kluci vzali do hospody, kde se zavírá takhle brzo, říkám si. Možná proto, kdyby se akce nepovedla, tak aby měli zavírací dobu jako vedlejší vrátka?
Vyjdeme ven před restauraci a na většině je znát, že by ještě ráda pokračovala ve vydařeném večeru. Tomáš se s námi loučí, že už musí jít.
Láďa, pořadatel akce, nás bere do baru o kousek vedle, kde mají ještě otevřeno.

Zábava je tak plynulá, že pomalu ztrácím pojem o čase. Kolem druhé hodiny ranní se Tedy pod nějakou zvláštní záminkou odebírá domů.
Zbývám tedy já, Dan, Láďa, Honza, Marián a Dzejdy.
Schyluje se ke čtvrté hodině ráno a majitel baru nám taktně říká, že přijme ještě jednu objednávku a pak bude zavírat. Po zavření podniku stojíme na ulici a loučíme se. Všichni máme na obličejích znatelnou únavu a zároveň spokojený úsměv z vydařené akce. Já a Marián jdeme na noční tramvaj, kluci šli opačným směrem. Před nastoupením do tramvaje volám jednomu z členů rodiny, o kterém vím, že bude mít cestu z centra Prahy po noční směně. Je tak ochotný, že mne sveze domů.
Jedu tedy jen pár zastávek, a následně přesedám do auta.
Přijíždím domů v půl páté ráno a usínám o pár minut později s pocitem euforie z nově nabytého zážitku a sdílených zkušeností ze světa Dota 2.

A na konec…

Závěrem doufám, že se mi alespoň z části podařilo zprostředkovat Vám skvělou atmosféru, která nás provázela celý večer. Kluci z AR Studia jsou moc fajn, osobně je poznat opravdu stojí za to.

Dozvěděli jsme se plno historek z TI 4, Dan se mimo jiné rozpovídal o informacích ze zákulisí AR Studia, které nemáte šanci dozvědět se na streamu už jen proto, že se to tam prostě nehodí, Láďa rozdal tolik knowledge bomb, že na to mám malý notýsek (jelikož jsem si ho zapomněl doma, tak jsem Vám vypsal jen ty, které jsem si spolehlivě pamatoval), a Tedy nezklamal svým vytříbeným smyslem pro humor, který nám servíroval v průběhu celé akce.

Za mě patří velký dík klukům za vydařenou akci. Budu se těšit na případnou další. Do té doby jim přeji hodně diváků na streamech i na „trubkách“, a nezapomeňte dát follow AR Studiu na Twitteru.

Jarda alias Spliterek

4 komentáře

Add a Comment