Bratislavský výlet aneb jak jsme se měli na Y-games, den druhý

Ranní ptáče, dál doskáče!

Neee, opět ta vlezlá melodie budíku. To už je pondělí a já vstávám do práce? Kdepak. Probouzím se na staré válendě ve studentské koleji. Je přesně 6:30 a pomalu začínám rozlepovat oči po pár hodinách spánku. Dnes je den D, dnes začínáme. Pomalu si sedám na postel a jemným, šeptavým hlasem budím Tedyho: “Teďáku, vstávačka. . .” Načež se zvedá z postele a zmateně se ptá: “To už je ráno, ty vole?” Po letmém rozhlédnutí po pokoji pochopil to, co trvalo chvilku i mne, a už se oba začínáme plazit po pokoji. Oblékáme se, provádíme ranní hygienu, balíme věci s sebou na streamování.

Ultrapravicoví stěhováci a opilecká Bratislava

Vycházím z pokoje jako první a s citem zaťukám na pokoj Dana a Ládi přes chodbu. Otvírá mi evidentně probuzený a svěží Dan. Vcházíme s Tedym k nim do pokoje, odkud bereme ještě pár věcí, jakými jsou třeba kamera či stojan na mikrofon. Z koupelny do pokoje se šourá Láďa a lehce chraplavým hlasem povídá:
“Ty vole, taky byla nad vámi ta párty”
Já a Tedy odpovídáme na jeho otázku vrtěním hlavami.
“Nad námi byla nějaká párty, a pořád tam někdo hejbal nábytkem. Ale ne šoupání, spíš jako by jen zvedali postele a zase pouštěli na zem. Nebo židle, stoly, nebo tak něco.”
Teďák přikládá naši historku z večera:
“My jsme zase večer z balkonu koukali na nějaký neonacisty, který po sobě střídavě řvali “heil” a druhá skupina “hitler”, tak jestli to nebyla tahle parta.”
“Myslíš jako parta ultrapravicových stěhováků?”, směje se Láďa.
Po ranní veselici se všichni vydáváme směrem k dějišti zimních Y-Games. Cestou se ještě zastavujeme v blízké samoobsluze, abychom si koupili něco k snídani. Máme štěstí, mají od sedmi, a tak jsme přišli akorát. Každý si vyhledává to, co má rád. Postupně se scházíme u pokladny a pohledy zkoumáme, co si kdo vzal. Stojím v řadě za starším pánem v montérkách, který na pult vyložil sportovní deník a láhev nepříliš kvalitní vodky. Šťouchnu do Tedyho a pohledem mu ukazuji na pult. Do ucha mi potichu kontruje: “Pán asi očekává špatný zprávy.” Zadržování smíchu mi vydrželo až před dveře koloniálu, kde postává další pán, který má ve čtvrt na osm ráno v ruce téměř dopitou láhev Plzně. V tu chvíli vybuchuji jako sopka, navíc s myšlenkou, že ve zdejší lokalitě asi očekává poránu špatné zprávy každý.
S příchodem do našeho streamovacího hnízdečka začínáme rozbalovat zbytek techniky a dáváme si reparát z nastavování streamu. Ihned nás přichází přivítat Igor, administrátor Doty 2. Ten se ptá, zda vysílání zprovozníme do deváté hodiny, kdy by se mělo začít hrát. Všichni ho, chudáka, odměníme váhavými pohledy a nicneříkajícími výrazy. Dan nakonec dodává, že nejspíš první hra nebude streamovaná, protože nastavování bude ještě trvat. Než Igor odejde, ještě od něj vyzvídám, kde sedí dotaři, abych za nimi mohl zavítat s kamerou, případně abych věděl, odkud budu toho kterého hráče brát za kluky na rozhovor.
Po několika nevydařených pokusech ohledně videa se začíná dostavovat zoufalství z předešlého večera. Aby toho nebylo málo, zlobí nás i zvuk. Zlobí nás i pevnost mikrofonu, ale Dan za použití svého dlouholetého patentu problém odstranil.

Danův patent
Němá kočka?

Najednou Dana napadne myšlenka, že bychom mohli zprovoznit stream na mém notebooku. Po zkontrolování všech hardwarových požadavků pro spuštění streamu konstatuje, že je to možné. Jedeme tedy nanovo. Přenáší se veškeré potřebné programy do mého počítače, a Dan se dává do nastavovacího maratonu. Když už je v cíli, a snaží se spustit offline stream, objeví se modrá smrt. Zkouší to dál a dál. Pokaždé ten samý problém. Nedá se nic dělat, vrací se k možnosti počítačů, které přivezl Tedy.
Uběhla dlouhá doba a kolem jedenácté dopoledne už Dan pouští první oficiální online stream. Provází nás stále zvukové problémy, a tak mám zapnutý svůj notebook a kontroluji, kdo z kluků či hra je slyšet více nahlas, nebo zda mikrofony nemají mezi sebou ozvěnu. Teďák ve volné chvíli kontroluje zvuk na zdejších velkoplošných obrazovkách a na hlavním pódiu. Změny hlásíme Danovi a ten pak přidává či ubírá na hlasitosti nebo redukuje šum.

Stream na televizíchDějiště a hlavní stage

V pauze mezi hrami se Láďa pouští do otevírání jogurtu, který si ráno koupil. Po jeho otevření ale dochází k nemilému zjištění, a tak se nás ptá:
“Kluci, nemáte někdo lžičku?”
Když ani Dan, který v batohu nosí sojovou omáčku (podle jeho slovy prý každý správný dotař nosí v batohu sojovku, takže se koukejte polepšit!), vrtí hlavou.

Soyofka
Po několika minutách se stane nevídaná věc. Jelikož dveřmi větráme naši přeteplenou místnost – čtyři kluci půl dne v jedné místnosti, pochopte nás – z proudících davů kolem nich najednou do dveří nesměle vchází tmavovlasý klučina s kočičíma ušima na hlavě a batohem na zádech. Koukáme na něho, zda něco nepotřebuje. On kouká na nás. Po chvilce zvedne ruku a neslyšně řekne “ahoj”, což jsme mu vyčetli ze rtů. Pořád nechápeme, co se děje. Je němý? Je to fanoušek? Němý fanoušek? Myslí, že kluci komentují a nechce rušit stream?
Načež Láďa suverénně s jemnou zoufalostí v hlase pronese směrem ke kočičákovi: “Nemáš lžičku?”
Mladík zdvihne prst a vzápětí sundavá batoh ze zad, ve kterém cosi hledá. Heuréka! Podává Láďovi plastovou lžičku. Ta má však jedinou vadu, že je v polovině prasklá.
“Nevadí, aspoň něco. Díky.”, povzdychne si Láďa a baští jogurt. My ostatní na sebe stále koukáme v němém úžasu.
Po několik minut trvající akci najednou klučina povídá: “Ahoj, já jsem Thran a jsem váš velkej fanoušek.”

Kozplej, kozplej everywhere !

Jsou zhruba tři odpoledne a my máme půlhodinu volno, než začnou další hry. Jdeme se tedy podívat na cosplay soutěž, která zanedlouho začíná.  K vidění jsou kostýmy všech možných postav. Od hrdinů z Doty 2, přes filmového Wolverina či jiných postav až k hrdinům z League of Legends.
Akasha, Lanaya, Lina

Láďovi během dne odcházel hlas. Nebyl tedy pochyb o tom, že předodjezdový kašel nesimuloval. Komentování se místo něho ujímá Tedy s tím, že si Láďa odpočine a pokud mu bude během odpoledne lépe, opět se vystřídají.

Kluci komentují
Alespoň něco pozitivního nás potkává, když dovnitř vchází jeden z pořadatelů a ptá se nás, co si dáme k jídlu. Všichni tři volíme kuřecí maso s rýží z jeho nabídky. Netrvá dlouho, a do místnosti nám další organizátor přináší přepravku se čtyřmi pokrmy. Nebudu vám lhát, v sedm večer jíme první normální jídlo za celý den. Z nedostatku času jsme se během dne zmohli pouze na opodál stojící automat na sušenky.

Tulex a Seequick

Čas plyne, hry se odehrávají, hráči hrají, všude kopec zábavy. Ke konci hracího dne se za námi zastavují dva hráči z týmu Black King Bar. Jednoho všichni poznáváme, respektive Dan s Láďou rádi vidí svého bývalého spoluhráče: Tulex se přišel podívat, jak se kluci mají. Během zpovídačky, kdo se jak má a měl, se Dan ptá druhého, skromně – nikoliv stydlivě – vyhlížejícího klučiny: “A ty seš kterej?”
“Já som Seequick,”odvětí.
Načež všichni zvedáme obočí a téměř jednohlasně chválíme jeho Meepa, kterého zahrál fantasticky během dne. Od obou hráčů se dozvídáme, že přes den se vyskytovaly velké problémy se ztrátou paketů. Někteří hráči se prý potýkali se ztrátou až 50%.
Jelikož se tým Black King Bar dostal do nedělního grandfinále, ve stejnojmenném baru dnes večer bude probíhat after party, na kterou nás kluci přišli pozvat. S díky odmítáme, jelikož nás čeká ještě několik streamovaných her a nevíme, jak dlouho zde ještě budeme.
Odpadáváme. Všichni. Je přesně 23:30 a začínáme s vypínáním a balením. Počítače si můžeme nechat v místnosti, přes noc nám ji zamknou a ráno zase odemknou. Unavení, téměř vyčerpaní, se plazíme do pětihvězdičkového ubytování na místní koleji. Máme ale celkově dobré pocity. Byl to náročný den plný novinek, překvapení, vzrušení. Může být ještě lépe? Bude neděle tím správným vyvrcholením? Nechte se překvapit v posledním díle našeho výletu.

Add a Comment