Bratislavský výlet aneb jak jsme se měli na Y-games, den první

Vstávat a jedeme !

“Malá změna plánu, buď tam v 10:45.” Přesně tak zněla smska od Dana v 7:14. S budíkem na 9:30 s tím, že původní sraz měl být v 10:00, se tak mé probuzení o několik hodin posunulo. Díky, Dane.
Přesto ještě usínám s pocitem, že mám více času na spánek.
Probouzím se stejně v 9:30 a ještě polehávám v posteli. V hlavě si připomínám Láďovu adresu, kam mám za úkol dorazit. Po ranní hygieně a přibalení posledních maličkostí se s batohem na zádech a notebookem v ruce – ano, na něčem psát musím – vyrážím vstříc dalšímu dobrodružství. Počkat, vlastně jen na autobusovou zastávku. Ale jsem natěšený jako bych jel do Bradavic. Nevěřili byste, kolik divných lidí lze potkat v MHD napříč Prahou i mimo brzkou ranní špičku.
Vycházím z metra se zakoupenou snídaní ve vestibulu a šourám se k Láďovu bytu. Po cestě se mi na telefonu objevuje další sms od Dana: “Splite, Láďo, jedu ještě k našim. Láďo, plz, naber Splita (bude u tebe v 10:45) a pak se stav plz pro mě u našich”.

Máš to doma pěkný, Láďo

Je přesně 10:44. Mám rád dochvilnost a tak stojím minutu u zvonku, abych dokousal poslední sousto své snídaně. Zazvoním poprvé. Nic. Zazvoním podruhé. Ozývá se hluboký, chraplavý zombie hlas Ládi, kterého jsem s největší pravděpodobností probudil:

“Noo?”
“Čus, tady Split.”
“Jo, poď nahoru. Druhý patro.”
Zabzučí dveře a tak vcházím do domu, posléze do bytu.
“Sedni si do kuchyně, a dej si klidně něco k pití.”

Usedám ke stolu a čekám. Láďa mezitím pobíhá po bytě, přičemž snídá, čistí si zuby, obléká se, balí. Typický Láďa.
Po všech přípravách vyrážíme z bytu a jedeme pro Dana. Po pár minutách čekání před domem nakládáme mikrofon a přisedá si k nám Dan. Cestou prohlašuje, že jelikož je Láďa nachlazený, musíme se preventivně stavit v lékárně pro nějaké cucací bonbony. Poslední zastávka je u Tedyho.
Podle jeho úvodního zvolání “Musíme se někde stavit na snídani!” si uvědomujeme, že i my máme hlad. Všichni Tedyho výrok odsouhlasíme a vydáváme se vstříc snídani v nejmenovaném fast foodu. Ano, AR Studio žije velmi zdravým životním stylem.

Po vydatném jídle nasedáme do auta a konečně jedeme do Bratislavy. Z původního plánovaného odjezdu v 10:00 se stává 13:00. Naše menší zpoždění jsme nazvali, namísto akademické čtvrthodinky, AR tříhodinkou. Po cestě se ještě stavujeme v lékárně, kde kluci kupují záchranu hlasivek na stream. Dan se chlubí svými cucacími šalvějovými bonbony. Ihned po usednutí do auta mně a Teďákovi nabízí po jednom kusu. Po strčení pastilky do pusy se jeden druhého pohledy ptáme, proč se Dan tak ochotně dělí. Načež nám to dojde, když oba zkroutíme obličeje v ošklivou grimasu a zabručíme “Fuj!”. Díky, Dane.
Celou cestu nám prší. Zhruba u sjezdu na Vlašim odpadává první z nás. Teďák zlomil hlavu na sedadle spolujezdce a usnul. Já s Danem vzadu a Láďou za volantem vedeme debaty o všem možném. Stihli jsme vás pomluvit všechny, nemějte strach.
Jízda po D1 nám utíká jak školní prázdniny. V mezičase usíná Dan a po bezmála hodině ho střídám já na pomyslné spací stráži.

První suvenýr, ubytování a první ostuda

Na hranicích se Slovenskem zastavujeme na parkovišti. Potřebujeme koupit dálniční známku na Slovensko, a zároveň jsme rádi za protažení po několikahodinové jízdě v autě. Vcházíme do budovy, kde prodávají známky. Sympatická slovenka v letech nám prodává lísteček na okno. S Danem si ještě bereme na cestu tématický balonek.

Dan s balónkem

Blížíme se k Bratislavě. Dan kontaktuje našeho průvodce a zároveň admina Doty 2 na turnaji, Igora, 15 minut předtím, než dojedeme na místo. Tak byli domluveni. Láďa zaparkoval auto zhruba v šest večer slovenského času u vysokoškolských kolejí, kde máme již rezervované pokoje. Chvilku po našem příjezdu se k nám z dálky blíží Igor. Viděli jsme se již na jarních Y-games, takže není důvod k bourání ledů nebo nějakému zdlouhavému seznamování. Ihned se jdeme ubytovat, abychom ještě dnes stihli nastavit počítače na stream a večer se stavili v Black King Baru. Od dvou krásných a sympatických slovenských slečen, které mají asi rok do důchodu, dostáváme do rukou klíče od dvou pokojů. Láďa bydlí s Danem a já s Tedym. Lehce unaveni po dlouhé cestě si dáváme věci na pokoj. Pár chvil od pohození batohů do kouta už se občerstvujeme v místním bistru. Objednali jsme si třikrát jakýsi kuřecí gyros s rýží a Teďák nezklamal výběrem burgeru s hranolkami. Po tom, co nám bylo doneseno jídlo, jde Teďák ještě pro něco k výčepu. Následuji ho, abych nám vzal příbory, a slyším zajímavý rozhovor Tedyho a pána za barem:
“A chcete k tomu zápražku?”
“Co to je? Já umim slovensky jen čučoriedka a kokot.”
S křečí v břiše ze smíchu jsem si ani neposlechl, co to vlastně zápražka je a kutálím se ke stolu za kluky (prosím vás, napište mi do komentářů, co je to zápražka, jen z principu jsem negooglil).

Bez práce nejsou koláče

Po dobrém jídle jsme vzali notebooky, které přivezl Tedy na streamování, kameru, na kterou s Danem točíme průběžně videa, a štrádujeme si to do areálu fakulty, kde se koná podzimní část Y-games.
Jelikož je pátek a dnes se ještě učilo, musí přípravy pódia a herních místností probíhat večer a během noci, aby vše bylo nachystáno na víkendové hraní. Všude je vidět plno nadšených studentů, kteří jsou ochotni podílet se na organizaci tak velké akce a pobíhají po areálu.
Po příchodu nás Igor rovnou bere do místnosti, kde bude naše zázemí a odkud budeme streamovat. Rozbíjíme pomyslný streamovací tábor. Každý děláme něco. Zapínáme počítače, zapojujeme kabely, montujeme mikrofony, stěhujeme stoly a židle, domlouváme vše potřebné s organizátory.

Nastavení streamu

Prvotní pokusy o spuštění testovacího streamu selhávají. Nedaří se nám nastavit grafiku a to pro diváky znamená, že stream by měl málo FPS (snímků za sekundu), čili místo sledování plynulého videa byste si listovali časopisem o Dotě.
Nutno přiznat, že organizátoři turnaje jsou velmi přátelští a ochotní. Cítíme se tu jako princezny. Pořád k nám někdo chodí a ptá se, jestli je vše v pořádku a zda něco nepotřebujeme. Dan má požadavky na dva velké monitory, aby kluci nemuseli komentovat z malých obrazovek na noteboocích. Po asi hodinové prodlevě mezi tím, než nám organizátoři přinesli monitory, selhává dalších několik pokusů o úspěšné spuštění testovacího streamu. Ti z vás, kteří se večer nachomýtli ke kanálu AR studia, si vzpomenou, že proběhlo několik neúspěšných pokusů o vysílání obrazu.

Možná si říkáte: “Sakra, Splite, cos tam vlastně dělal ty, když nekomentuješ a nastavení streamu nerozumíš?” Na to já odpovídám: “Nosím v kapse notýsek a tužku a téměř od svého výjezdu z domova si zapisuji veškeré detaily tak, abych vám je mohl podat v reportu z turnaje. A dostal jsem za úkol ke slovu přidat i obrazový záznam, takže jsem pro vás chodil po areálu a sbíral zajímavý i nezajímavý materiál v podobě videí na Danovu kameru a fotografií.”

Hlavní stage

To znamená, že byste beze mě byli ochuzeni o takové příhody, jakou je třeba tahle:
Jelikož máme v místnosti stolů více než potřebujeme ke své práci, postupně přicházejí studenti a dle rozkazů organizátorů odnášejí ten či onen. Na jednom z nich leží poměrně draze vyhlížející projektor. Do místnosti na Danův požadavek vchází tamní profesor, aby nám zprovoznil internet, následován dvěma chlapci, kteří si přišli pro stůl pod projektorem.
Chytají stůl do rukou a zvedají. Najednou se ozve rána, která zvedne pohledy nás všech od monitorů. Kabel projektoru se zachytil o nohu stolu a stroj padá k zemi. Jeden z kluků rychle pustil stůl a natahoval ruku směrem k padajícímu projektoru. Ten ale nechytil a jeho ruka zůstává zkoprněle viset směrem k elektronickému zařízení. Načež pronese klidným hlasem krátkou, leč nezapomenutelnou větu: “Skoro. . . ”
Profesor ihned zvedl hlavu od podlahové zásuvky s internetovým připojením a naštvaně povídá: “Nie skoro. Teraz ste si zarobili 500 euro.”
Teďák zvedl projektor ze země a profesor po kontrolním zapnutí stroje konstatuje: “Máte štěstí.”
Všichni cítíme, že v přívalu zoufalosti z neúspěšných pokusů o spuštění vysílání máme alespoň menší zpestření pro lepší náladu.

Pocit zoufalství . . .

Blíží se 21. hodina a dohání nás únava z cesty. Jelikož o nastavení streamu toho nejvíce ví Tedy a Dan, jsou u monitorů hlavně oni. Láďa se zúčastňuje jen místy. Na něho, jakožto řidiče, doléhá únava nejvíce, a tak odpočívá na provizorním lehátku z židlí.

Pokemon #9587 Vladisaurus Snorlaxus

Já, abych kluky nerušil, si píši všechno možné do bločku, fotím zajímavosti a natáčím videa.
Odbila jedenáctá hodina večerní a po zhruba pětihodinové práci bez úspěchu Dan s Tedym smutně konstatují, že na nastavování již dnes kašleme a zkusíme to zítra.

Pokus o nastavení streamu

Konečně Black King Bar

Jedním z našich cílů na výletě do Bratislavy je i nakouknutí do Black King Baru, jediného baru svého druhu na Slovensku, ve kterém se dá příjemně popít u vysílání všelijakých streamů. Do dilematu o tom, kde seženeme taxík, když by neměl kdo řídit zpět kvůli alkoholu v krvi, vsupuji já a říkám, že jsem unavený a pít nechci. Kluci souhlasí a do baru ještě řídí Láďa.
U příjemně vyhlížejícího vchodu do podniku stojí partička asi pěti lidí a kouří. Čichem zjišťujeme, že pouze cigarety. Hned u dveří se nás ujímá sympatická barmanka a na naši prosbu o volná místa nám ukazuje do rohu baru k poslednímu volnému stolu pro čtyři lidi. Podotýkám, že já, Láďa a Tedy na sobě máme trička s logem AR Studia, a několik lidí z baru si nás evidentně díky tomuto faktu zvídavě prohlíží. Dan si firemní tričko podle jeho slov nechává na finále, aby ho nepropotil hned první den. Kluci objednávají třikrát gin s tonicem a já neperlivou vodu. Mezitím si prohlížíme prostory restauračního zařízení. Bar vypadá velmi příjemně a svěže. Na jedné ze zdí je mapa krajin z Pána prstenů. V koutě před televizí sedí na křesle dva kluci a hrají jakousi bojovou hru na konzoli. Na všech zdech jsou pověšené televize. Na té přímo proti baru je plátno. Bohužel, na všech je stejný obrázek s logem turnaje ve hře League of Legends a z reprobeden hraje různorodá hudba. Přišli jsme nejspíš pozdě na to, abychom viděli nějaký živý stream.
Podnik je mimojiné zaplněn mladými lidmi a na baru probíhá klasická přeřvávací hra při pokusu o zazpívání aktuálně hrané písničky. K tomu samozřejmě na pultu nechybí sraz alkoholu všeho druhu v různých skleničkách. S pocity únavy a zoufalství z neúspěšných pokusů o nastavení streamu se po třetím drinku chystáme k placení. Sličné barmanky nám při odchodu přejí hezký večer.

Black King Bar
Na parkovišti usedám za volant Láďova auta. Průjezd deštivou Bratislavou jen prohlubuje naši depresivní náladu.
Než se uchýlíme ke spánku v našich pokojích, Dan zmiňuje, že máme být v sobotu v 8:00 na místě, připraveni ke streamu. Dohodli jsme se, že když nemáme zprovozněný stream, budeme tam raději v 7:00. Shodli jsme se na srazu v 6:45 na chodbě před pokoji a jdeme spát. Dan s Láďou spí v jednom pokoji, já s Tedym ve druhém. Teďák jde ještě před spaním na chvíli na balkon. Najednou je z dálky slyšet partička minimálně pěti lidí, jak zvolává jakési německy znějící hesla, pravděpodobně nacisticky založená. Oba se tomu zasmějeme a uleháme do postelí (ne, spíme každý v jiné, vy čuňata).
Podaří se nám zítra vše zprovoznit? Jeli jsme sem zbytečně? Co když se to nepovede a budeme za neschopné hlupáky? S těmito a dalšími otázkami v hlavě kolem jedné hodiny ranní usínám.

7 komentářů
  1. PadEwanka
  2. PadEwanka
  3. OFFak
  4. PadEwanka

Add a Comment