DOTA2 Nebezpečná hra?!?

DOTA2 Nebezpečná hra?!?Spousta z nás hraje počítačové hry i přesto, že na nás mají nedozírný vliv. Proto jsem pro vás připravil přepis jedné ze studií doktora Jonáše Lowapm, který je REKTorem na Noskillské Universitě.

MUDr. Jonáš Lowapm

Z pohledu každodenního občana by se mohlo zdáti, že vliv počítačových her na dětskou mysl je malý či naprosto nulový. Opak jest však pravdou. V akademických kruzích je více než dobře známý fakt, že počítačové hry ovlivňují dětskou mysl, a to tak drastickým způsobem, že si to někteří lidé ani nedokáží představit.

Krásný příklad je hra DOTA2, kde lze velmi snadno pozorovat vliv na hráče. Než však budeme pokračovat, bude za vhodno si tuto „hru“ představit. Herní developeři hru vkládají do kategorie týmová. Už to považuji za nehoráznost, neb rodič, který dohlíží na to, co jeho potomek hraje, automaticky očekává, že hra bude učit fair play a hodnotu týmového ducha. Což je vskutku zavádějící.

Na herním poli se vyskytuje hned několik skupin charakterů, z nichž některé mohou hráči ovládat, jiné ne. Bylo by neakademické si vše podrobně nepředstavit a soudit jen tak bez faktů. Proto si vše řádně představíme.

První skupina jsou takzvaní „mobi“. V kontextu hry je to zotročená nižší třída. Skupinky těchto nebohých nevolníků jsou vypouštěny v pravidelných intervalech s nechutnou Mengeleho přesností na setiny sekund jen pro to, aby se v půli cesty potkali s jejich protějšky z opačné strany barikád a navzájem se pobili.

Tím ovšem masakrování a zotročování nekončí. Po hrací ploše, která má svou faunu a floru, je rozseto několik rezervací tamních tvorů. Takzvaných neutrálů. Tito neutrálové jsou, jak už jejich označení napovídá, neutrální tvorové. Žijí v míru se svým prostředím a mnoho lidí by se od nich mohlo učit. A když už si člověk pomyslí, že snad herní průmysl udělal krok správným směrem a dal hráčům podmět k tomu býti lepším člověkem, je ihned vyveden z omylu. K tomu se ovšem dostaneme později.

Nejmenší početní podíl postav na bojišti zaujímají takzvaní kurýři. Obvykle jsou ve hře dva, ale je známo mnoho případů, kdy hráči těchto postav zakoupí více i přesto že to nemá žádný užitek. Už ze slova zakoupit je jasné, že se jedná o další nabádání k otrokářství. A nekončí to jen nabádáním. Kurýr doopravdy slouží hráčům, a to všem najednou. Představte si, jaké by to bylo mít ne jednoho, ale hned pět nadřízených, kteří vám dávají úkoly a nemohou se mezi sebou dohodnout, který z nich má větší prioritu. To dává dětem naprosto milnou představu o tom, jak má pracovní poměr vypadat. Můžeme-li tedy vůbec otrokářství nazývat pracovním poutem.

Nakonec jsem si nechal tu nejdůležitější skupinu. A to „hrdiny“, které ovládají přímo hráči. Hrdinové jsou v podstatě to, co dělá systém celé hry tak nebezpečným.

Každý hrdina má několik kouzel, které může hráč využívat. Hrdina se může volně pohybovat po celé hrací ploše a zabíjet vše, co mu přijde do cesty. Může tedy zabíjet ostatní hrdiny, neutrály, kurýry, nepřátelské moby a dokonce i ty přátelské!

Žádný normálně smýšlející člověk nemá zájem o zabíjení kteréhokoli jiného živého tvora. Proto tvůrci hry neváhali a dali hráčům hned několik důvodů proč tak činit.

Za každé zabití tvora dostáváte zkušenosti. Zkušenosti! Jako by nestačilo, že vtloukají dětem představu o tom, že zabíjením se něco naučí. Přidali samozřejmě i materiální stránku, a to finanční odměnu za zabití. Takže hráči jak zběsilí běhají po hrací ploše a zabíjí se navzájem. To jim ale nestačí. Takže chodí do lesa, kde zabíjí neutrály, čímž ničí místní faunu, to má samozřejmě za následek poškozování flory, z čehož ve výsledku vzniká globální oteplování!

Zvrhlejší vyznavači této hry dokonce provádějí takzvané „stackování“. Což je úkon, při kterém hráči vytáhnou skupinku neutrálů z jejich rezervace na volnou planinu. Místní ekosystém se samozřejmě v zoufalé situaci snaží vše zachránit, a tak se v rezervaci zrodí nový život. To se opět tváří jako náznak něčeho krásného a poučného. Bohužel netrvá dlouho a původní obyvatelé se vrátí do své rezervace, která už je obývaná novou skupinkou.

Porozumění a trpělivost neutrálů je nekonečná, a tak tam dokáží žít všichni pospolu v míru. Což ovšem krásněna nahrává zrůdám, kteří provedou stackování klidně i několikrát za sebou, až je jedna rezervace přeplněna hned několika skupinami. Ty tam trpí nedostatkem místa, až do chvíle, kdy přijde hrdina a z rezervace udělá obří masový hrob pouze za účelem obohacení se.

Jestli už po téhle informaci rozhořčení rodiče nevolají svým politickým zastupitelům, aby byla tato hra ihned protiprávní a postavila se na trestnou lavici hned vedle Mein Kampf, jsem nucen pokračovat ve výčtu zvěrstev, ke kterým jsou hráči naváděni.

Když hráči nemají zrovna  na blízku nepřátelského hrdinu, kterého by mohli zavraždit, a neutrálové v lese jsou vyvražděni, věnují se hráči zabíjení mobů. Zprvu se zdá být tento akt jako logický protože v podstatě hrdinové pomáhají svým mobům a zabíjejí nepřátelské moby, které projevují agresivní tendence vůči hráčům samotným. To je ovšem pouze maska, za kterou se schová všudypřítomná touha po obohacení se zabíjením. Protože kdyby hráči opravdu chtěli pomoc svým mobům, tak by na nepřátelské moby útočili kontinuálně po celou dobu boje a ne až ve chvíli, kdy je jednou ranou zabijí, tedy dají last hit. Pro přátelské moby je tedy hrdinova pomoc minimální. A ještě je jim upřena alespoň malá radost z vítězství v tomto naprosto nesmyslném boji.

Ale to pořád ještě není to nejhorší. Nejenže hráč chce vydělávat, ale zároveň nechce, aby protihráč vydělával. A tak zabíjí jak jeho moby, tak i svoje! Ano, herní průmysl klesl tak hluboko, že nutí hráče, aby pálili do vlastních řad.

A k čemu že ti hráči potřebují peníze? Co je pro ně tak důležité, že dokáží vyměnit hrstku drobných za jeden život? Jestli se snad najde ještě nějaký trpělivý člověk, který by věřil, že se vše obrátí v dobré, a že hra má naučit hráče váhu peněz, jak investovat nebo jak zajistit sociální systém mobům, kteří za ně chodí bojovat, aby mobky, co na ně čekají doma s malýma mobčatama, dostaly alespoň nějaké odškodnění, jste na omylu.

Celá tato hra je totiž začarovaný kruh a za peníze si můžete pouze nakoupit nástroje, která vás zvýhodní v boji. Takže žádné osvícení. Žádná přidaná hodnota. Žádné ponaučení. Jen násilí. Jediná skupina učených lidí, která by snad z profesního úhlu pohledu nemusela jevit nějaké výhrady vůči této zrůdnosti, jsou snad jen historici a archeologové. Ale to jen do chvíle, než si řekneme, co je hlavní cíl hry. Vedle zjevné genocidy je to totiž zničení takzvaného trůnu na straně nepřítele, který se dá považovat za historickou budovu a téměř spadá pod hlavičku UNESCO.

Měl-li bych tedy napsat krátký popis této hry, zněl by asi takto:

DOTA2 je simulace hromadného bezvýznamného vyvražďování, kde se snažíte zatratit co nejvíce životů a zlikvidovat co nejvíce věcí, abyste se obohatili a mohli zabíjet a ničit ještě efektivněji. Dětem se snaží vnutit myšlenku, že zabíjení nejenže není špatné, ale že je výhodné a prospěšné, ať zabíjíte cokoli. Hře odpovídá samozřejmě i její hráčská komunita. A tak ve chvíli kdy je hráč neefektivní v zabíjení ostatních, je ihned označován hanebnými a vulgárními výrazy. Pokud má tato hra snad jedinou výhodu, tak je to praktická výuka slangové ruštiny.

3 komentáře

Add a Comment