Fan fiction #2 – Bylo, nebylo… (1. část)

Fan Fiction

Fan Fiction přináší další povídku z řad našich věrných diváků. Dnešní příběh, respektive jeho první část, si pro vás připravil Marek “Hrach” Čihař. Pokud budete mít zájem sami přispět, tak se nebojte napsat na náš Facebook.

Letní večer, sedím doma ve svém oblíbeném křesle, venku je ještě teplo, ale mně je vcelku zima. Vlastně je mi zima pořád, taky už na to mám věk. Dnes se schyluje k veliké události. Zapínám PC a netrpělivě čekám, než se vše spustí. První ikonka, na kterou se můj zrak zaměří, je Twitch. Spouštím a napjatě čekám, až se připojím. Kolem mě se slézají má vnoučata a začínají se vyptávat. „Dědo, proč jsi tak nervózní a na co to tu tak čekáš?“ Začínám vyprávět.

„Víte děcka, dnes je velká událost. Dnes se hraje velké finále TI50 a komentují moji nejoblíbenější komentátoři a zároveň moji staří známí z mládí OFFak a Alckor. Jsou to komentátorské hvězdy, něco jako býval Robert Záruba. A co se The International týče, je to největší turnaj v Dotě. Dokonce je populárnější než olympijské klání, kam se E-sport dostal už v roce 2022.“
Konečně se vše spustilo, na obrazovce nabíhá legendární logo, DOTA. Po chvilce se z řady reproduktorů rozprostřených po místnosti ozývá ta kouzelná věta.
„Tak co Láďo, slyšíme se?“ „Ehm, jo, slyšíme.“………….. Chvilka ticha. „Tak to je dobře“.

„Dědo, co to je za lidi?“ „Děti, Láďa je chodící Liquipedie. Tedy byl chodící. Než ho potkala ta nepříjemná nehoda.“ „Jaká nehoda?“, vyptávají se mne prťata. „Víte, to vám bylo kdysi dávno. Poprvé v historii se probojoval český tým do hlavní části TI a Láďa se při komentování tak moc rozjel, až se chudák zamotal do kabelů a udusil se na nich. Naštěstí se podařilo zachránit jeho mozek, který je teď uložen ve sklenici v muzeu Doty a odtud může komentovat.“ „A proč ten druhý zní tak zvláštně?“ nepřestávají mne zasypávat. „Nooo, s Danem se to má tak, že leží v nemocnici. Je už velmi starý, ale komentování natolik miluje, že s ním nehodlá přestat, dokud nezemře.“ „A co bude pak?“ „Pak?? Těžko říct.“

A už tu máme picky, Láďa na nás pálí knowledge bomby jako zamlada. Ten nálev, ve kterém je jeho mozek, mu dává mladickou bystrost a rychlost. Navíc má díky neustálému připojení k netu okamžitý přístup k soupiskám, taktikám a novinkám ze světa Doty. Jen Dan trochu zaostává, ale to nám nevadí. Občasné pauzy, které Dan potřebuje k přísunu kyslíku, Láďa vyplňuje básněmi. Jeho přednes nemá chybu. Dodnes vzpomínám na ten úžasný přednes slovenské básně „Vyletěl sokol“.

Týmy se už sbíhají k runám a začínají pokládat wardy. Dan s Láďou rozebírají rozestavění na linkách. Ve velkém finále nás čeká boj Nových Rejdovců proti No Secret. Ano, těch Rejdovců, vedených „malým“ Rejdem, vnukem Rejda. Starý rejd je koučuje a je to znát.

Gong oznámil začátek zápasu a kluci krásně, emotivně komentují, tak jako vždy. Rejdovci se drží, jak to jen jde. Vliv starého Rejda je znát. Batraider solo na těžký hned od začátku stackuje kempy. Pekelně farmí a daří se mu neumírat. Po pár minutách kupuje blink z první a je připraven rozdávat zlo. Tipek, sice už postarší, ale stále plnohodnotný člen týmu rozdává zlo se svým Sniperem na midu a jde mu to sakra dobře. Děcka se mnou napjatě sledují, skoro ani nedutají. Po dalších několika minutách se No Secret odhodlali jít na Roshana, naštěstí si toho kluci všimli. Následoval monstrózní massfight v Roshpitu, který Rejdovci s přehledem vyhráli. Okamžitě se seskupili a začali pushovat base. Když tu náhle, chvilku před koncem prvního zápasu, Dan mlčí. Začínám mít obavy, co se s ním děje, Láďa nám nic nechce říct. Netuším, jestli to neví, nebo nás jen nechce děsit. Bojím se hádat.
A je to první GG. Noví Rejdovci vedou 1:0, ale mne stále znervózňuje Danovo mlčení. Děti se vyptávají, co se stalo s tím druhým. Proč je ticho. Jediná odpověď je: „Nevím.“

Pokračování příště!

Add a Comment