Nechte se svést… herní proutník je tu!

Nechte se svést… herní proutník je tu!Nežli za odborníka na počítačové hry se radši považuji za takového herního proutníka. Sem tam zajdu do svého oblíbeného podniku Steam a sednu si za bar. Po chvilce se na mě otočí barman. Je to takovej milej otylej chlapík s brýličkami jménem Gabe. Je něco, co byste měli o Gabovi vědět. Zná všechny hry, co se chodí bavit k němu do baru. A zná je tak dobře, že na nich i pozná, kdy se zrovna cítí pod psa. A v tom je pánové celý ten fígl. Gabe, aneb jak mu já rád říkám TripleG (Good Guy Gabe), mi ukáže pár těchto her s nízkým sebevědomím. Já už si pak jen vyberu tu, která se mi nejvíc líbí, a koupím jí od TriplG-čka nějaký drink za pár éček. A je ruka v rukávě. Pak už si jí jen stáhnu domů, hodím jí na svůj harddisk, nastavím si ji tak, aby jí to hezky slušelo a já do ní bez problému pronikl. Načež jí sjedu tak, jako žádnej jinej. Některé mají rády něžnou předehru, kde mi v krátkém tutoriálku ukáží, jak to mají rády. Jiné mě zas posadí do mé herní židle, převezmou iniciativu a vezmou mě do jiného světa. Někdy je to jedna vášnivá noc. Jindy je to celá milostná etuda. No, a když s tou chudinkou skončím, tak jí hodím zneužitou do své library mezi ostatní hry, který mi prošly pod rukama. Tam bude ležet a doufat jako ostatní, že si je ještě někdy vezmu na paškál. Sem tam mi občas napíšou mail, že má novou plastiku nebo zná nový fígle a když jí koupím levnější drink-DLCčko tak mi to rády ukážou. Ale pokud mě opravdu nezaujmou, tak to ignoruju a akorát čekám na jejich mladší sestřičky. A proto se tedy definuji spíš jako proutník a nikoli odborník…

Když za mnou přišel OFFak s myšlenkou, že bychom mohli udělat let’s play sérii na youtube, uvědomil jsem si, jak moc je zvrhlej. Nejen že neustále se svým komplicem Láďou komentuje, jak 10 týpků sjíždí jednu chudinku furt dokola, ale ještě chce po mně, abych si já dělal homevidea a pak je uploadoval na YT. Nakonec jsem nad tím ale mávl rukou a řekl jsem si: „Co by ne, aspoň to do toho vnese nějakej rajc.” Zašel jsem teda do Steamu a čekal, co mi TriplG nabídne. Jedna šmudla za druhou. Měl jsem štěstí, že jsem tam nepřijel na kole, protože bych ho neměl o co opřít. Celý zklamaný jsem se vydal do mrazivých ulic internetu. Rozjímaje nad teorii strun aplikovanou na Guitar Hero jsem se nevědomky dostal až před zaplivaný striptýz-bar, nad jehož vchodem poblikával neonový nápis Origin. Venku byla zima a já stejně neměl co na práci tak jsem zašel dovnitř. Uvnitř bylo celkem prázdno. Barman dokonce vypadal skoro až naštvaně, že si někdo dovolil vejít. Netrvalo to dlouho a začal jsem se chystat k odchdou. Najednou se ale ztišila hudba a místnost naplnil líbezný hlas místního uvaděče. „Ahoj, ahoj já jsem Dj EA a dneska to tady s vám pořádně roztočím.“ Někde z protějšího konce baru se ozvalo nadšený wuuhuu, jehož huu bylo utnuto zvracením. Nutno dodat, že i z těch dávivých zvuků čišela jistá dávka euforie. „Doufám, že už se těšíte na půlnoční představení kankánu v provedení fotbalistů Fify 2015! Ale do půlnoci je času ještě dost a my si to čekání zkrátíme pohledem na naší krásnou tanečnici. Její tělo je nádherné, její pohyby ladné, její rty, a nejen to, plné. A její jméno je: BATTLEFIELD 4!“ Všechna světla v místnosti, kromě toho co svítilo na pódium, se ztlumila. Začala hrát pomalá taneční hudba, která mi připomínala dovolenou v Chorvatsku a tamní diskotéku. A pak přišla na pódium ONA. Nemohl jsem z ní strhnout oči. Byla krásná, byla dokonalá. Ladným krokem kroutíc zadečkem došla k lesknoucí se tyči, pomalu jí obkroužila a celý tenhle svůdný úvod zakončila pohozením jejími dlouhými vlasy a nenápadným mrknutím mým směrem?! V tu ránu se doprovodná písnička rozjela. Umělkyně na nic nečekala a do rytmické hudby začala ukazovat svou pružnost a taneční talent. Jejím tanečním partnerem byla tyč, na kterou jsem žárlil jak ďas. V tu chvíli bych dal cokoli být na jejím místě. Zatím co já se unášel představami, jak se vypořádávám s touhle slečnou na všechny způsoby, barman neotálel a šel využít situace. Zaklepal mi na rameno a vysvětlil mi, že za menší větší obnos může být tahle kráska jen moje. Protože jsem nebyl schopný jediného slova. Vyslintal jsem mu morseovkou: „Jo ty vole,“ (což je v morseovce takto •— / — / / – / -•– / / •••- / — / •-•• / • /) a začal jsem mu cpát prachy, co jsem měl po kapsách. Netrvalo dlouho a už jsem měl tudle kočičku připravenou doma. Připravil jsem kameru tak, aby bylo krásně vidět, jak jí nakládám. Podmínky byly ideální, a tak jsem tu fešandu spustil. Než jsme se na to ale mohli vrhnout, bylo třeba udělat poslední věc. A to pohrát si s jejím roztomilým nastavením. Musel jsem najít ideální míru mezi maximalizací její krásy a přitom udržení FPS (Fellatio per Sex) na hratelné úrovni. Netrvalo dlouho a našli jsme tu správnou míru.

Začali jsme hezky pomalu. Chtěla nejprve, abych si ji v klidu osahal, a tak jsme spolu procházeli první seznamovací misi. Ona pomalu vedla mou ruku a při tom mi ukazoval své jemné detaily. Byla tak krásná. Byla to jedna z nejhezčích her, co jsem kdy viděl. Všechno se zdálo tak opravdové. Když skončila svou krátkou demonstraci krásy a ladnosti, zašeptala mi do ucha: „Tady máš krabici s nábojema, budeš je potkávat všude a pořád. Doplníš si z nich náboje a můžeš si vždy vzít, jakou zbraň chceš. Tak se neostýchej, brouku…“ Nebudu vám lhát. Byl to trochu šok. Přeci jen chlap potřebuje nějakou výzvu, nějaký challenge a tohle vše trochu zjednodušuje. Ale to nic. Tato bohyně chce být prostě originální a já jí to rád nechám. Přešel jsem její výstřelek bez větších námitek a vrhnul se s ní do vírů vášní. V rámci natáčení homevidea jsem se rozhodl, že bude lepší v klidu udělat několik etap. A tak jsme natočili první díl. Byl to zvláštní pocit. Z celé té věci s kamerou jsem byl trochu nesvůj. Ale to nebyl ten problém. Cítil jsem, že něco bylo špatně a nevěděl jsem co. V hloubi své hráčské duše jsem věděl, že teď mám mít jiný pocity. Udělal jsem někde chybu?

Pár dalších natáčení a už jsem zmerčil, kde je problém. To ne já. To ona. Tahle krasavice byla jen hromada šminek, plastik, přetvářky a hraných orgazmů. Nakonec jsem byl já ten napálený. Celá ta herní seance byla jen bezmyšlenkovitá honba kupředu za ničím obalená zdánlivě náhodnýma okolnostma. Když jsem konečně dodělal poslední díl s touhle fuchtlí, cítil jsem se tak nečistě. Byl jsem duševně znásilněn, a to hned několikrát a různými způsoby. Došlo mi, že tahle na první pohled kočka je ve skutečnosti příběhová mrtvola, oplácaná krásným faceliftem. Problém je, že když s ní trochu zaklepete, začnou na povrch vylézat všechny bugy, kterýma je prolezlá skrz na skrz. To by možná ocenil kde jaký herní nekrofil, ale to, že mu pak tahle mrtvole ještě nafackuje zpackanými skripty, už asi nerozdýchá. Na příští díl Battlefielda se raději vybavím anti-rape píšťalkou, to si pak budu moct pískat…

Teď mě pánové omluvte. Jdu si sednout do Steamu a doufat, že zavadím o nějakou krasavici, která mi spraví chuť.

One Comment

Add a Comment