Let’s Play hračička

Tadeáš

Jako většinu hráčů si mě PC hry získaly už v útlém věku, a to u dědečka na jeho pracovním PC. Tenkrát tam měl akorát šachy a mapu Prahy. No a vzhledem k tomu, že když bůh rozdával rozum, já stál ve frontě na tuk, tak jsem projížděl mapu Prahy. I přesto že jsem nikde nenašel score, do teď pevně věřím, že jsem jí prohledával sakra dobře. Rok se s rokem sešel a já měl svůj vlastní počítač. Sice už tam nebyly mapy, ale za to už tam byly hry, které moje mozkovna zvládala. A jak plynuly roky, tak se PC měnil a upgradoval, aby zvládnul bujně rostoucí počet čtverečků. A jako si Darwin představoval přechod jednobuněčných organizmů v plazy, savce a následně v člověka. Já byl svědkem vývoj her od čtverečků, přes kostičky až k polygonům. A celý vývoj se pro mě zakončil příchodem Internetu.

Jestli jsem byl do té doby jen trošku závislý, tak s internetem přišla doba temna a ze mě se stal feťák, co se klepal ve školní lavici, protože potřeboval svoji dávku. Multiplayer mi ukázal zcela nový pohled na svět a já se mu začal plně věnovat. Což nakonec vyvrcholilo hraním CoDčka na gamezone a pak později na gameparku. V CoDéčku jedničce jsem poznal své první „počítačové přátele“ a pochopil jsem, že mezi těma trollama, haterama a noobama se dají najít i fajn chlapi, s kterýma se dá zajít na pivko, udělat si grilování, zapařit, a nebo všechno dohromady na pořádný LANce. I když jsem nakonec CoD opustil, myslím si docela zdárnou kariérou s klanem o[X]igens, i nadále se s těmito lidmi stýkám.

Po několika dalších multiplayrech mě uhranula až DotA, ke které mě navedl můj nejlepší kamarád Strejda Dave. A rovnou mezi smetánku Alcora, OFFaka, Shadeho a spousty dalších šikovných i méně šikovných (Spanker) hráčů. A tak jsem měl možnost nechat se bashovat od těch nejlepších. Bashovaní nakonec přerostlo v přátelství, které bylo mnohokrát kováno LANkami a leštěno alkoholem. A táhne se až do přítomnosti ke vzniku AR studia.

AR Studio

I když je multiplayer hlavní náplní mého volného času u PC, rád ho protkávám všemi různými singly. A kdybych si udělal za každou dohranou hru zářez na pásek, musel bych vážně uvažovat o změně stravování, jinak by taky mohl snadno prasknout. Díky své herní vášni dostávám prostor, jak přispět klukům trošku do mlýnku a okořenit AR studio svými Let’s play a sem tam i nějakým článkem.

Něco navíc

I přes mé velké herní vytížení jsem velkým fanouškem sportu, kterému se od mala věnuji. Nejvíce svého času jsem věnoval vodnímu pólu, pak jachtingu, windsurfingu a ragby. Nyní již trénuji pouze thajský box, kde si mohu vybít své frustrace z herních neúspěchů.