Ygames 2018 – Summer “něco”

Tři dny mimo domov, dva dny turnaje, dohromady jeden celý den plný komentování. To je zjednodušený výčet našeho víkendu na „Y-Games 2018 summer něco něco“. Pokud se divíte nad napsaným názvem, hádáte správně, že s tím nemohl přijít žádný jiný dement než Láďa! Ale pojďme to vzít hezky od začátku.

Nejdřív se představím, jsem poKo, dělal jsem pro AR Studio výuková videa a příležitostně děvku pro všechno, nyní se nudím v práci a proto Vám sepisuji tento příběh z mého pohledu. Počátek má pár týdnů zpět. Se svou přítelkyní (Skeli – čti skulinka poz.red.) jsme nabídli klukům, že jim vytvoříme nějaký kontent pro youtube/stream/facebook, cokoliv by se jim hodilo. Chtěli jsme jet tak či onak, tak proč nebýt užitečný a pomoct klukům vytvořit něco navíc. Jak už to s Danem bývá, vřele přijal naši nabídku a hned mě začal úkolovat, jakoby to celou dobu čekal. Už v tu chvíli jsme měli zprávy o tom, že druhá komentátorská dvojice není úplná a občas budeme muset vypomoct i na streamu, ale o nemoci DJ jsme se dozvěděli až den předem a tím se plán změnil. Pokud se zeptáte mě, nějak to smrdí rybinou a Dan to jistě plánoval dlouho dopředu!

Cesta do Bratislavy byla dlouhá, plná blesků, hromů a prudkých lijáků. V kombinaci s černou oblohou mi už chybělo pouze panorama na Horu osudu. Přes veškerou nepřízeň počasí nás však naši oceloví oři dostali do cíle a my se konečně mohli podívat na nové místo Y-Games – Refinery Gallery. Hned na začátku jsme si dobře všimli velké změny. Systém parkování byl rozdělen hned na několik úrovní podle vašeho levelu. Jenže my jako noobící  s defaultním pytlem od brambor místo armoru jsme skončili hned na první úrovni. „Co se dá dělat, musíme doexpit“ někdo prohlásil a s našimi věcmi jsme se jako muly táhli areálem do našeho kutlochu. Nestačili jsme se divit! Klimatizovaná místnost s okny, koberec, ergonomické židle a dokonce dva gauče nápadně připomínající ty, které můžeme vidět ve spoustě videích na internetu.

S pomocí našeho pomocníka z Y-Games, Michala a bez pomoci Ládi, který nám dokola opakoval, že on je ten chytrý, jsme nastavovali stream. Mimochodem, Láďa nepomáhal protože se v tu chvíli snažil dostat prst z otvoru držáku u jeho mikrofonu, do kterého se zasekl … protože … důvody … asi … Po nastavení streamu jsme byli schopni vyrazit na hotel a později snad do víru velkoměsta. Už na recepci jsme si začali dělat nové přátele a když se recepční vyznala, že má slabost pro tlusté a vousaté muže, tak se Dan s Láďou začervenali a přátelství bylo na světě. Ještě než jsme začali počítat ovečky jsme však vyrazili na jídlo. Po vystřídání pár pochybných podniků s ještě pochybnějšími lidmi uvnitř jsme se nakonec dostali k nenápadné kavárno-vinárně. Jakožto klasické vtěrky a burani  jsme se ihned usadili, očekávajíc plný nadšený servis místního personálu. Naštěstí pro nás i přesto, že jsme ignorovali nápis soukromé akce, která byla právě pro místního číšníka co zrovna slavil narozeniny, se nad námi slitoval a s úsměvem nám načepoval pivo a nabídl asi nejlepší žebra co jsem kdy v životě jedl. Trvalo to pár hodin a několik piv abychom se vypotáceli s vděčným výrazem na našich tvářích a šli zpátky do hotelu. Většina lidí by šla samozřejmě spát, kdyby musela ráno vstát a fungovat celý den, ne však my (čti Láďa – poz.red). Ve dvě hodiny ráno totiž byla nejlepší doba pro povídání si s recepční o emancipaci žen a jejím historickém pozadí. Až jsme se dostali na poKoj, šli jsme si hned lehnout. Jen z pokoje kluků jsem zaslechl Láďu říkat: „to je v pořádku, to se může stát každému“, asi mluvil o Danově strachu ze tmy, jinak nevím, proč by si tam ta červená světla nechali rozsvícena celou noc.

love is in the air

Ráno jsme se prvně vydali do obchodu, protože nemůže být Y-Games bez koblih. Dan nesměle přistoupil k pultu s malinkým sáčkem na jednu koblihu. Chvíli jsem přemýšlel, proč  si ho dává na ruku, ale pak mi to došlo. Použil ho vlastně jako rukavici aby se neumazal od té mastné krabice s dvanácti koblihami. Takto poznáte mistra! Váhavými kroky odcházel od pultu přemýšlejíc, jestli si nevezme ještě jednu (krabici – poz.red). Konečně jsme měli všechno a mohli se přesunout na akci.

 

Už po cestě jsme přemýšleli, že se zkusíme konečně dostat na druhou úroveň parkoviště, ale byli jsme odmítnuti ba dokonce jsme byli odeslání na ještě horší než to na první úrovni. Vlastně jsme se vrátili k takovému tutorialu. To nám, ale nezkazilo náladu a plni energie jsme začali streamovací den. Jakožto produkční jsem se ihned chopil své úlohy. Skeli, mezi hráči, mě bombardovala informacemi o zápasech a já z nich vytvářel program. Všechno šlo hladce a diváci se bavili. Jenže najednou se Skeli přestala ozývat a já se v obavách vydal na její záchranu. Skeli? Verunda? Kovajda? Tak tahle kombinace mě vskutku překvapila. S obavami jsem se přiblížil ke zmíněné trojici a očekával nejhorší. Opak byl však pravdou a s neutrálními až skoro pozitivními výrazy mi aktéři potvrdili účast na rozhovoru. Ti z Vás, kteří neví úplně o co jde, předešlé dva dny strávili tito dva (Kovajda a Verunda) takovým malým internetovým soubojem.  Měli ještě doběhnout dvě hry než se k rozhovoru dostalo a nemůžu ani popsat jak moc napjatý jsem před ním byl. Naštěstí nebo bohužel, však k žádnému dramatu nedošlo, oba si to civilizovaně vyříkali a tak nejpeprnějším momentem se stalo Láďovo poměřování kraťasů a Kovajdova hláška „jsi mi volná“. Den nadále ubíhal jako voda a vše šlo hladce. Jediný kdo nám dělal vrásky na čele byl twitch.tv/Saberlight00, který se neustále snažil promovat jeho stream, twitch.tv/Saberlight00, ale samozřejmě jsme se nenechali zviklat abychom se snížili k promování twitch.tv/Saberlight00. Online den jsme na streamu zakončili já se Skeli, už v pozici komentátorů, kolem druhé ráno bez špetky energie.

Další den, další koblihy, jak bychom taky mohli žít bez neustálého přísunu cukru. I já i Skeli jsme měli již splněno a velká produkční práce nebyla nutná a tak jsme pouze napjatě přihlíželi velkému finále mezi týmy DogShits a a Hippomaniacs. Hala se docela naplnila, ale místo povzbuzování se nejčastěji ozývali hlasy rýpající do Cechiho, že se nedostal na mainstage. Finále skončilo relativně jednoznačně pro Hippos a my už netrpělivě vyčkávali na možnost je odchytit pro rozhovor. Po rozpačitém vyhlášení se nám skutečně poštěstilo a získali jsme celý tým. Nakonec se na kameře ukázal pouze twitch.tv/Saberlight00, který pravidelně streamuje kvalitní dotu na twitch.tv/Saberlight00 a Zradidlo popisující jak s radostí „plesknul cechiho stack“. Kluci byli ve výborné náladě a dokonce se nám twitch.tv/Saberlight00 svěřil, že za výhru dá své přítelkyni dárek místo aby si koupil boty. Boom si trochu klepal na čelo při pohledu na béžové, semišové, polorozpadlé důchodcovky co twitch.tv/Saberlight00 zdědil po dědovi.

Tam náš příběh končí. Rozloučili jsme se s diváky a rozešli jsme každý svou cestou. Při pohledu na modrou oblohu jsem se nemohl ubránit dalším srovnáním našeho dobrodružství s Pánem prstenů. Do mordoru v temnotě, z mordoru se světlem. Jediný rozdíl však byl, že jsme obě cesty zvládli rychlými dopravními prostředky, kdežto Frodo z nějakého důvodu letěl na orlech pouze z Mordoru, ale do něj šel pěšky. Hmm. Každopádně přes pár organizačních nedostatků pro diváky diváky, my si nemohli Y-Games letos vynachválit a ještě dlouho budeme vzpomínat. I přes menší počet týmů, jsme se dočkali kvalitní Doty a šlo vidět, jak naše scéna kvalitou zase poskočila vzhůru, snad to tedy nebude poslední ročník Y-Games na kterém jsme Dotu viděli.     

Add a Comment